Česká republika
Média

Desetiletí plná boje s nemocemi

Former U. S. president Carter is watching a medical treatment of a young girl
Bývalý americký prezident Jimmy Carter se snaží uklidnit šestiletou dívku v nemocnici v Ghaně, protože dobrovolník z Carterova centra jí právě převazuje extrémně bolestivé poranění, které si přivezla z Guineje.

Carterovo centrum, založené bývalým prezidentem USA Jimmym Carterem a jeho manželkou Rosalynn, odstartovalo svůj program na vymýcení drankunkulózy již v 80. letech minulého století. Choroba, způsobená nákazou vlasovcem medinským, by se tak stala historicky druhou lidskou nemocí, kterou by se podařilo záměrně úplně vymýtit. Jimmy Carter a dr. Donald R. Hopkins, viceprezident pro zdravotní programy centra, s námi hovořili o boji proti opomíjeným tropickým chorobám.

Creating Chemistry: Jaké jsou největší překážky v boji s drakunkulózou?

Prezident Jimmy Carter: Nedostatek pozornosti ze strany rozvinutých zemí. Nejdůležitější je, aby byly rozvinuté země velkorysé. Druhý problém představuje fakt, že lidé, kteří těmito onemocněními trpí, žijí v izolovaných komunitách a mají velmi omezené možnosti, jak komunikovat s představiteli vlády nebo médií.

Dr. Donald R. Hopkins: Na počátku – v endemických zemích i v mezinárodním měřítku – jsme museli bojovat s nedostatkem informací a apatií ohledně drakunkolózy. Nyní bych řekl, že největším problémem je nedostatek bezpečnosti. Zažíváme nejistotu celkem ve čtyřech z endemických zemí, neboť naši pracovníci tam nemohou bezpečně cestovat: jde především o Mali a některé části Etiopie, Čadu a jižního Súdánu.

Považujete některé okamžiky svého působení zde za zásadní a nezapomenutelné?

Hopkins: Bez pochyb. Jeden z nejnezapomenutelnějších se datuje až do února 2007, když jsem jel s prezidentem Carterem do Ghany, konkrétně na sever do města Savelugu, kde právě vypukla epidemie drakunkulózy. Dorazili jsme přímo do epicentra a tam jsme na vlastní oči viděli nejméně 200 naříkajících dětí, včetně kojenců, kterým extrahovali červy – navíjeli je přímo z jejich těl. Neskutečný zážitek. To byl ten nejhorší okamžik, na který si v souvislosti s drakunkulózou vzpomínám. Některé z hezkých okamžiků se odehrály, když jsme navštěvovali vesnice a viděli, jak mohou být lidé i při hmotné chudobě duchovně bohatí a jak pečují o druhé. Z takových chvil dodnes čerpám energii.

Carter: V některých zemích jsme měli obrovské problémy. Například v Ghaně se nám podařilo výskyt choroby snížit až na několik stovek případů. Poté skočilo funkční období prezidenta Jerryho Rawlingsa, za kterého bylo vymýcení drakunkulózy hlavní prioritou. Nová vláda se jí nechtěla zabývat, což zabránilo dalšímu pokroku po dobu pěti až šesti let. Ale nakonec se k problematice vrátili a  pak jsme s chorobou v zemi udělali krátký proces. Byli jsme šťastní pokaždé, když se nám podařilo tuto nemoc odstranit, ať už v jedné vesnici, nebo v celé zemi. Také jsme měli velké štěstí, a to nejen při získávání pomoci od společností jako BASF a charitativních organizací, jako Bill & Melinda Gates Foundation. Některé země – krom jiných například Velká Británie a Spojené arabské emiráty – se ke Carterovu centru zachovaly velmi velkoryse. A prezident Barack Obama nedávno vystoupil s projevem slibujícím věnovat opomíjeným tropickým chorobám více pozornosti.

Jak důležitým zdrojem jsou pro vás příspěvky ze soukromého sektoru?

Hopkins: Vedle hotovosti jsme zpočátku dostávali hlavně filtrový materiál a insekticidy, přičemž obojí bylo důležité nejen z epidemiologického hlediska. Tyto dary nám také poskytly jistý druh legitimity, pocit, že soukromý sektor byl ochoten přispět. Což povzbudilo endemické země, o které příslušné společnosti pečovaly. A rovněž přimělo řadu mezinárodních agentur, ministerstva zdravotnictví různých zemí a další instituce, aby nás vzaly na vědomí. Takže to mělo i politický dopad, dá se říci.

Co dalšího je třeba udělat pro kontrolu opomíjených tropických nemocí?

Hopkins: Náš boj s chorobami je určitě mnohem úspěšnější, teď, když máme léky – dokonce i léky darované –, dokážeme se lépe vypořádat s ochocerciázou, různými střevními parazity i jinými opomíjenými tropickými nemocemi. Máme tedy léky a dále se musíme zaměřit na lepší vzdělávání lidí a pravidelnou kontrolu prováděnou dobrovolníky.  

Naučili jste se v rámci programu na vymýcení drakunkulózy něco důležitého?

Carter: Naučil jsem se, je, že jakmile vesničané dostanou potřebnou pomoc, příležitost a získají náležité znalosti, dokážou už zbytek zařídit sami. Jsou pozoruhodně pracovití a plni odhodlání.

Hopkins: Také bych chtěl zdůraznit hodnotu nashromážděných údajů, které dokážou motivovat lidi. Mohou tak vidět, jaký dopad má, co dělají, a pokud je to jen trochu možné, je pak dobré tyto údaje porovnat se sousedními zeměmi.

V posledních letech jste dosáhli velkých úspěchů – co je vaší hlavní motivací?

Hopkins: Za hodně vděčíme prezidentovi Carterovi – pracuje s nasazením, umí se plně koncentrovat a zaměřit i na detaily a je pro nás velkou inspirací. Převzal naši kauzu a velmi houževnatě na ní pracuje. Na začátku lidé drakunkulóze nevěnovali pozornost, a to ani v mezinárodním měřítku, ani v samotných endemických zemích. Prezident Carter nám získal velkou publicitu. Byl také velmi aktivní při získávání peněz a věcných darů, prvním velkým přínosem byl v roce 1989 insekticid Abate®. Prezident Carter dokázal přimět lidi, aby něco dělali, a to nejen lídry v mezinárodních a charitativních agenturách. Navštěvuje země, setkává se s hlavami států a ministry zdravotnictví, volá jim nebo píše, a navíc navštěvuje i samotné vesnice. Paní Carterová rovněž často navštěvuje vesnice. Vzhledem k tomu, že prezident Carter je o 17 let starší než já, nemám důvod si stěžovat na to, že jsem unavený nebo něco takového! Neustále říká: „Proč se na mě neobracíte častěji?“

Adult is showing children how to use a pipe
Dr. Donald R. Hopkins, viceprezident Carterova centra pro zdravotní programy ukazuje dětem na jednom z míst s endemickým výskytem drakunkulózy, ve vesnici v jižním Súdánu, jak používat filtrační trubičku, aby tak zabránily přenosu infekce.

Jakých cílů byste chtěli dosáhnout v nadcházejících letech?

Hopkins: V prvé řadě je to globální vymýcení drakunkulózy. Dále se pak chceme soustředit také na boj s ochocerciázou a propagovat v rámci celé Afriky plán na její úplné vymýcení. Jde o chorobu, jejíž výskyt je stále častější. Takže je před námi ještě spousta práce.

Jak dlouho bude podle vás trvat, než bude drakunkulóza vymýcena, a jak důležitý bude tento úspěch pro vás osobně?

Carter: Myslíme si, že do dvou let budeme s drakunkulózou hotovi. Její eradikace by se stala jednou z nejuspokojivějších věcí v mém životě, protože nemoc postihla velké množství lidí. Co se týče mě osobně, boj s drakunkulózou byla jedna z největších dlouhodobých výzev v mém životě. Dalo by se to přirovnat k podpisu egyptsko-izraelské mírové smlouvy v roce 1979.

Close-up of teenagers are standing in a river

Posvítili jsme si na skrytá onemocnění

Behind adult's hand hiding child

Vyhubení bodavé štěnice