Česká republika
Média

Vodní svět

Bird's eye view of Kuroyon Dam in Kurobe

Vzhledem k tomu, že světová populace roste a dopad klimatických změn začíná být viditelný, objevují se obavy ohledně toho, jak udržet zásoby vody v budoucnosti. Profesor John Briscoe, Ph.D., bývalý poradce Světové banky ve věci vodních zdrojů, vysvětluje, že investice do inovací, inteligentní infrastruktury a kvalitních institucí nám pomůže připravit se na tyto budoucí výzvy.

Creating Chemistry: Vaše práce se vždycky točila kolem vody. Co vůbec vás zájem o tento zdroj probudilo?

Profesor John Briscoe, Ph.D.: To je velmi jednoduché, jsem z Jižní Afriky a vyrostl jsem v zemi, kde prší pouze u moře, ale Bůh uložil diamanty a zlato daleko do stínu velkých dešťů ve vnitrozemí. Celá země je živa z ohromných projektů, jejichž cílem je dostat vodu z místa, kde se vyskytuje, na místo, kde jsou lidé a celá národní ekonomika. Vyrostl jsem pod hrozbou nedostatku vody, umím ocenit její hodnotu, takže v tomto smyslu je pro mě elementárním zdrojem. Studoval jsem stavební inženýrství v Kapském Městě a zjistil jsem, že voda je úžasný obor. Musíte rozumět strojírenství; musíte rozumět financím, ekonomice, zdravotnictví, náboženství i politice. Je to skvělý obor pro lidi, kteří mají široké spektrum intelektuálních zájmů, což je můj případ. Za posledních 40 let se mi poštěstilo žít v Bangladéši, Mosambiku, Indii a Brazílii a pracovat v desítkách dalších zemí. A dnes mám pocit, že znám jen asi 10 % toho, co potřebuji!

V současnosti stojíte v čele iniciativy Harvard Water Security Initiative, mezioborového výzkumného programu, který jste založil v rámci školy Harvard School of Engineering and Applied Sciences. Jaké jsou cíle této iniciativy?

Náš program se sestává ze dvou hlavních bodů. Prvním je snaha vychovávat nový typ odborníků pro moderní vodní hospodářství. Při práci s vodou potřebujete dobré inženýry, dobré právníky, dobré ekonomy, dobré agronomy a dobré energetiky. Potřebujete specialisty, kteří umí komunikovat s dalšími specialisty. Našim prvním cílem je proto vyškolit novou generaci „specializovaných integrátorů“, která bude silná ve své základní disciplíně, ale bude schopna řešit i problémy v rámci dalších oborů. Náš druhý cíl se týká problému, který ve „světě vody“ v současnosti existuje, tedy toho, že neexistuje spolupráce mezi „akademickými mysliteli“ a praxí. Proto chceme z našich studentů udělat „myslící praktiky“. Pracujeme také především v místech, kde mám za sebou desetiletí praktických zkušeností, a proto se soustřeďujeme na čtyři geografické oblasti - Brazílii, Austrálii, Pákistán a Mississippi.

Světová populace roste a současně zaznamenáváme dopad změn klimatu například v podobě povodní v Pákistánu, sucha v Austrálii, posuny indických monzunových vzorců a potenciální průnik slané vody do vrstev podzemních vod na Kypru. Jak vážná je podle vás naše situace?

Za prvé, pokud se bavíme o vodě, neexistuje žádné „naše“, každá lokalita vykazuje svá specifika. Situace v Massachusetts a v Kalifornii jsou v podstatě navzájem nesouvisející problémy. Neexistuje tedy žádná světová vodní krize. Existuje mnoho místních problémů, z nichž každá má zcela odlišné charakteristiky.

Za druhé, sucha a záplavy tu byly vždycky; už od biblických časů, a nikoliv někdy od roku 1997. Změna klimatu skutečně představuje určitý prvek nejistoty. Nedávné povodně v Evropě – vážně jde o důsledek klimatických změn? Pravděpodobně z části ano, ale spíš jde o problém osídlení přirozeně záplavových území.

Za třetí, je třeba vidět sklenici jako zpola plnou. Je pravda, že čelíme spoustě záplav a sucha, ale existují i příklady dobrých adaptačních postupů. Uvedu dvě z oblastí, kde pracujeme. Austrálie je v řešení nedostatku vody nejlepší na světě a komise Mississippi River Commission odvedla při povodních skvělou práci. Máme spoustu praktických znalostí o tom, co dobře funguje. Podle mého názoru se věnuje příliš mnoho pozornosti tvorbě barevných grafů o tom, jak katastrofálně bude svět vypadat v roce 2080 a naopak příliš málo skutečnosti, že hydrologická variabilita na Zemi je naprosto normálním jeven a že bychom se měli zaměřit především na posílení naší odolnosti vůči této variabilitě. Ti, kteří si umí poradit s obvyklými výkyvy, budou jednou mnohem lépe schopni zvládnout i výkyvy neobvyklé, ať už půjde o klimatické nebo jiné šoky.

280 000

Během posledních 20 let každý den získalo přístup k dostatečnému zásobování pitnou vodou poprvé ve svém životě asi 280 000 lidí na celém světě.

80 %

Bohaté země již využily 80 % svého hydroelektrického potenciálu. V Africe je to 5 %.

70 %

V australské oblasti Murray Darling Basin bylo zaznamenáno 70% snížení dostupných zásob vody. Ovšem v důsledku dobře fungujících tržních mechanismů umožňujících využití méně hodnotné vody i pro vysoce hodnotné účely nedošlo k prakticky žádným negativním dopadům na zemědělství.

Stále více lidí žije ve městech. Jak velkou výzvu představuje udržitelná dodávka vody do měst?

Nevnímám urbanizaci jako nepřekonatelný problém. Ano, samozřejmě, existuje mnoho problémů, ale ty současné nejsou o nic horší než ty minulé. Londýn v padesátých letech devatenáctého století kupříkladu nebyl zrovna nádherným místem pro život. Ve většině případů se věci s postupem času zlepšují. Klíčovým problémem však zůstává dostupnost zdrojů. Je mnohem jednodušší řešit záplavy například v New Yorku nebo Šanghaji než v Lagosu nebo v Kalkatě. Takže i když potřebujeme být proaktivní a přizpůsobivější ve všech městech, v rozvojovém světě musíme především udržet hospodářský růst a podpořit produktivitu měst.

Jak se vypořádáme s tím, že 10 % světové populace nemá přístup k nezávadné vodě?

Je důležité uvědomit si, jak zásadního pokroku jsme v souvislosti s touto výzvou již dosáhli. Během posledních 20 let každý den získalo přístup k dostatečnému zásobování pitnou vodou poprvé ve svém životě asi 280 000 lidí na celém světě. Téměř výhradně se tak stalo díky hospodářského růstu. Chudí lidé nemají pracovní místa, trpí nedostatkem dopravy, zdravotní péče, vzdělávání nebo potravy. Zásobování vodou a sanitace jsou pouze malé dílky velké skládačky, pokud si to neuvědomíte, pak tyto problémy nemůžete vyřešit. Když ekonomika roste, dochází k mnoha zlepšením a problematika zásobování vodou je jedním z nich. Tak jsme si zajistili zásobování vodou i v rozvinutém světě. Pro chudé lidi je přístup k vodě samozřejmě na prvním místě, ale nelze ho zajistit bez růstu ekonomiky a zdravé finanční politiky.

Jakou roli hraje v zajištění přiměřeného hospodaření s vodou v rozvojovém světě komerční podnikání?

V rozvojovém světě je obrovským problémem, že neexistují základní předpoklady pro podnikání, jako je dobrý právní a regulační rámec nebo kvalitní řízení veřejného sektoru. Pokud dokážete přimět nadnárodní společnosti, aby spolupracovaly s místními podniky, a dovolíte jim spolupracovat s místními vládami na posílení těchto základů, pak se může rázem všechno změnit. Firmy musí spolupracovat s politickými vůdci a najít způsoby, jak s pomocí financí a znalostí podpořit schopnost vlád účinněji hospodařit s vodou. To je mnohem důležitější než typický přístup většiny firem ve stylu „darujeme něco nevládní agentuře“.

Jakých inovací je třeba k dosažení udržitelného managementu vodních zdrojů?

Vím o třech hlavních oblastech, kde mohou technologie pomoci. Zaprvé mějme na paměti, že 70 % vody je využíváno v zemědělství. Takže pomocí vědy a inovací musíme vyvinout takové druhy plodin, které spotřebují méně hnojiv, pesticidů a vody. To je naprosto zásadní. Mezi nástroje k dosažení tohoto cíle musí patřit geneticky modifikované organismy. Evropská pozice v oblasti GMO je podle mého názoru velmi škodlivá pro životní prostředí.

Druhou oblastí je zpracovatelská technologie. Nejdiskutovanějším tématem zde je odsolování, kde technologie paradoxně dosáhla svého termodynamického limitu a pravděpodobné už se nemá kam vyvíjet. Ale díky aplikaci nanotechnologie jsme nyní schopni navrhnout membrány tak, aby vyhovovaly velmi specifickým požadavkům. Což znamená, že technologie může být přizpůsobena pro efektivní čištění konkrétních typů odpadních vod a jejich opětovné použití. To je nesmírně důležité a chemická společnost jako BASF může v této oblasti hrát obrovskou roli.

Za třetí se musíme naučit mnohem intenzivněji a inteligentněji využívat informace. Zásadní roli v moderních vodohospodářských systémech, používaných například v Austrálii, hrají snímače, dálkový průzkum, rozsáhlé analýzy dat a mechanismů dodávek. Takové inovace nám umožňují se přizpůsobit, takže jsou velmi důležité.

Irrigation of agricultural land
Zavlažování zemědělské půdy představuje 70 % veškeré spotřeby sladké vody na celém světě.

V čem konkrétně spatřujete úlohu hydroelektrické energie při uspokojování budoucích energetických potřeb?

Hydroelektřina téměř vždy slouží k výrobě energie pro nízkouhlíkové technologie. Rozvinuté země již dokázaly zužitkovat 80 % svého ekonomicky životaschopného hydroelektrického potenciálu. Švýcarsko, Norsko, Japonsko, Spojené státy a Kanada využívají vodu jako páteř svého hospodářského rozvoje dodnes. Ekvivalentní číslo pro Afriku činí pouhých 5 %. Přesto jsou lidé z rozvinutých zemí s tím nejlepším úmyslem schopni rozvojovým zemím oznámit, že nebudou rozvoj jejich hydroenergetiky podporovat. Jsem zásadně proti takovému přístupu, který představuje v nejlepším případě morální hazardování a v nejhorším ten nejhorší druh novodobého kolonialismu. Rozvojové země mají na svůj rozvoj přímočarý pohled. Chtějí vykročit na stejnou cestu, kterou ušly země rozvinuté. Jistě, jsou ochotné poučit se z chyb, kterých se rozvinutý svět dopustil, ale rozhodně nejsou ochotné sloužit jako laboratorní krysy pro experimenty týkající se „alternativních směrů“.

Bird's eye view of Kuroyon Dam in Kurobe
Přehrada v japonském Kurobe byla postavena v letech 1956 až 1963 za účelem zabránit nedostatku energie po druhé světové válce.

Co si myslíte o kritických názorech, podle nichž přehrady vytěsňují populaci, akcelerují klimatickou změnu a ničí ekosystémy dolních toků řek?

Všechny velké inovace mají velké výhody i nedostatky. Tak je to i s přehradami. Většina velkých hrází přinesla výhody, pokud jde o ochranu před povodněmi a suchy, výrobu čisté a levné elektřiny a potravin. Ale existují i nedostatky. Jeden se týká dopadů na životní prostředí, které se snažíme zmírňovat. Ve většině rozvíjejících se zemí je však velkým problémem přesídlení. Nedobrovolné přesidlování s sebou vždy nese velká traumata. Během posledních desetiletí však bylo dosaženo značného pokroku. Místní lidé musí být těmi, kdo z takových projektů těží především a existují případy, kdy tomu tak skutečně je.

Přístup k vodě byl vždy zdrojem možných konfliktů mezi jednotlivými komunitami. Jak velkou hrozbu dnes představuje „vodní válka“?

Výraz „rival“ pochází z latinského „rivalis“, což je označení pro někoho, kdo používá stejnou řeku jako někdo jiný, takže konflikty ohledně vody jsou očividně prastarou záležitostí. Nicméně jen několik málo válek bylo v historii vedeno výhradně kvůli vodě. Představa, že Spojené státy a Kanada půjdou do války o vodní zdroje, je absurdní, protože voda je jen jedním ze stovek problémů, s nimiž se potýkají. Na druhou stranu, když se podíváte na Pákistán a Indii, tyto země mají velmi málo vzájemných vazeb, a proto se velmi citlivá a politická záležitost, jako je voda, stala jedním z mála bodů, na kterých země spolupracují. Hovoříme zde o pánvi řeky Indus, přičemž tato oblast představuje velmi nebezpečný potenciální krizový bod.

Od té doby, co jste ve vodohospodářství začal před 4 lety pracovat, v něm došlo k mnoha zásadním změnám. Jak očekáváte, že bude situace vypadat ode dneška za dalších 40 let?

S obtížnými problémy se dokážeme vyrovnat mnohem lépe, pokud v příslušných oblastech dokážeme nastartovat a udržet ekonomický růst. To je zvláště důležité v chudých částech světa. Také doufám, že se naučíme jednat inteligentněji. Víme, že se můžeme naučit vypořádat s klimatickými extrémy –  jako jsou záplavy a sucha – mnohem lépe. Uvedu dva příklady naší práce v rámci Harvard Water Security Initiative, které to dobře ilustrují: V Austrálii došlo za osm let k 70% snížení dostupnosti vody v povodí řek Murray a Darling, ale na zemědělství to nemělo prakticky žádný dopad.

Je tomu tak proto, že díky tržním mechanismům se v okamžiku, kdy její dostupnost klesne, cena vody automaticky mění z relativně levného zdroje, jako například rýže, na zdroj poměrně drahý, kupříkladu ovoce. A co se týče povodní, úžasným příkladem je řeka Mississippi. Před dvěma lety ji zasáhly největší povodně od roku 1927, přičemž se zároveň také jednalo o největší přírodní katastrofu v dějinách Spojených států.

Než v roce 2011 přišly povodně, nikdo se nezajímal, že k něčemu takovému ve Spojených státech kdysi došlo; zatopená oblast představovala asi 30 % v porovnání s rokem 1927. V roce 2011 se podařilo nevyplýtvat ani jedinou kapku potřebné vody. Stále se učíme a naše poznatky pak uvádíme do praxe. Opět platí, že každá oblast má svá specifika, ale princip zůstává stejný: dát vodním tokům dost místa, vybudovat inteligentní infrastrukturu a mít kvalitní instituce.

Jaká je situace v místě vašeho bydliště a jak vy sám s vodou hospodaříte?

Žiju v malém městečku v Nové Anglii s 5 000 obyvateli. Máme rybník s malou přehradou, o který se sám starám.

Obyvatelé jsou rádi, když je rybník plný, ale když hodně prší, může dojít k protržení hráze, takže musíme pečlivě sledovat hladinu. Moje žena je vášnivým pozorovatelem a vždycky říká: „Myslím, že je už dost nízko, můžeme dát ta prkna zpátky.“ S naší přehradou si užijeme spoustu zábavy!

Marina bay skyline

Žíznivá města

Close-up of female students at Shri Venkataramana Higher Primary School

Děti jsou hybnou silou změn

Adult with a child at a shore with bridge

Mapování nových vod

Peepoo bag

Kvalitnější hygiena s Peepoo