Česká republika
Média

Udržujeme svět v pohybu

Lepší fungování dopravy pro všechny je celosvětovou prioritou. Jaké nové myšlenky se objevují a jaké konkrétní nápady již existují? Mary Crassová z Mezinárodního fóra pro dopravu (ITF) si s námi promluvila o multimodálních systémech, řešeních pro veřejnou dopravu na venkově a o projektování měst tak, aby byla optimální pro chodce.

Creating Chemistry: Summit ITF 2015 měl jako hlavní téma „tři T“ – dopravu (angl. Transport), obchod (angl. Trade) a cestovní ruch (angl. Tourism). Na jaké klíčové oblasti jste se zaměřili letos?
Mary Crassová: Vlády a činitelé v celém odvětví dopravy musí začít vnímat tato „tři T“ jako navzájem propojené oblasti. Na cestovní ruch se příliš často hledí jako na něco, co je oddělené od obchodu, ale přitom představuje 21 procent vyvážených služeb, takže hraje v obchodě významnou roli. Doprava významně napomáhá obchodu a cestovnímu ruchu a v obou těchto oblastech čelí narůstajícím nárokům. Očekává se, že do roku 2030 dosáhne roční objem turistů 1,8 miliardy! Potřebujeme dostupnější turistickou infrastrukturu a informace pro všechny návštěvníky – a to zejména pro starší cestovatele, jejichž počet narůstá. V oblasti obchodu musí vlády spolupracovat na snižování dokumentárních a procedurálních překážek i těch fyzických. Celkově potřebujeme lepší koordinaci politik všech „tří T“, abychom věděli zajistit světový hospodářský rozvoj a sociální soudržnost.

Mary Crassová na pařížském náměstí Trocadéro, kde se doprava snoubí s cestovním ruchem a obchodem: je oblíbeným místem turistů kvůli výhledu na Eiffelovu věž a jsou zde také zastávka metra, restaurace, hotely a obchody.

Sídlo ITF je v Paříži, kde bylo znečištění ovzduší v nedávné době tak silné, že město muselo zakázat polovině automobilů vstup na cesty a veřejná doprava byla v ten den bezplatná. Domníváte se, že vaše podmínky pro cestování se zlepšují? Celkově lze říci, že Paříž udělala obrovský pokrok v tom, aby odradila od používání aut, a to aniž by zavedla výběr poplatků za přetížení dopravy podle vzoru Londýna, kde je tento model velmi účinný. Například jízdní pruhy vyhrazené pro autobusy zmenšily objem dostupného prostoru na cestách. Rozšiřuje se sdílení automobilů a kol. Určité výzvy sice ještě zůstávají ve vnějších oblastech, ale schéma Velké Paříže se prezentuje jako model pro ostatní města, jehož součástí jsou plány pro nové automatické linky metra, nádraží a okružní trasy nebo pro zlepšení provozu vlaků. Rozhodující při jeho realizaci budou politické závazky.

Podle jedné nedávné studie až 90 procent tradičních automobilů ve středně velkých městech nahradí kolony samořídících sdílených vozidel. Pokud vezmeme v úvahu lpění lidí na pohodlí jejich vlastních vozidel, je něco takového reálné?

Větší města potřebují různá řešení. Pokud by dokázala rozšířit svou veřejnou dopravu tak, že bude nabízet určité kvality cestování soukromým automobilem, například prostřednictvím sdílení automobilů a jízd, nebo sdílení kol, to by věci jen prospělo. Lidé chtějí komfort, dostupnost a spolehlivost; pokud se jim nabídnou jiná řešení mobility, existuje větší šance, že od svých vlastních vozidel upustí.

 

„Doprava významně napomáhá obchodu a cestovnímu ruchu a v obou těchto oblastech čelí rostoucím nárokům.“

Mary Crassová, vedoucí politiky a přípravy Summitu Mezinárodního fóra pro dopravu

ITF sídlí v Paříži. Podle Mary Crassové francouzská metropole vynaložila v poslední době velké úsilí na zlepšení mobility – vsadila na různé druhy dopravy a opatření, jako jsou vyhrazené jízdní pruhy pro autobusy, linky metra či nové stanice.

Vaše nedávná studie o dopravě na venkově zdůrazňuje význam lepší koordinace služeb. Co považujete za klíčové otázky zabezpečení mobility pro lidi, kteří nežijí ve městech?
Veřejná doprava na venkově stojí více než veřejná doprava v hustě osídlených městských oblastech. To je úkol pro vládní dotace, ale máme důkazy i o tom, že někteří obyvatelé venkova jsou ochotni zaplatit více za služby, které jsou efektivní, i když nenabízejí takovou frekvenci, jaká je k dispozici ve městech. Jedním z příkladů jsou flexibilní autobusy jezdící podle potřeb cestujících, které by mohly být řešením v méně osídlených nebo venkovských oblastech. Důležité je, aby takové služby nefungovaly jen izolovaně, ale aby byly součástí větších, propojených multimodálních sítí. Hlavním faktorem, který to umožní, jsou cestovní informace dostupné prostřednictvím chytrých telefonů.

Jakou roli budou hrát propojené cestovní informace a dopravní infrastruktura?
Klíčovou, zejména při zavádění automatizovaných vozidel s bezpečným provozem. Bude zapotřebí podpora celého odvětví inteligentních dopravních systémů, včetně elektronických cestovních informací, řízení dopravy a veřejné dopravy, pomoci pro řidiče a automatizovaných bezpečnostních systémů.

Nedávným příkladem je evropská směrnice o palubním systému eCall, která vyžaduje, aby byly nové automobily od dubna 2018 vybaveny technologií eCall. V případě vážné nehody systém eCall automaticky předá všechny potřebné informace, například polohu vozidla, pohotovostní záchranné službě.

„Lidé chtějí komfort, dostupnost a spolehlivost; pokud se jim nabídnou jiná řešení mobility, existuje větší šance, že od svých vlastních vozidel upustí.“

Mary Crassová, vedoucí politiky a přípravy Summitu Mezinárodního fóra pro dopravu

Vlastnictví osobních automobilů v rozvíjejících se ekonomikách prudce stoupá, v důsledku čehož dochází ke stále většímu přetížení dopravy. Když to porovnáme se zkušenostmi ze Západu, v čem se lze poučit?
Vzhledem k růstu průměrných příjmů chce mít více a více lidí vlastní auto. I když nechceme nikomu upírat možnost soukromého vlastnictví vozidla, orgány s rozhodovací pravomocí by měly rozlišovat mezi vlastnictvím a užíváním automobilu a pomalu lidí odklánět od nadměrné závislosti na osobních vozidlech – a to prostřednictvím politiky, která bude utvářet a řídit jejich používání, a prostřednictvím důkladného včasného plánování na základě přístupu ke službám a občanské vybavenosti místo přísného prosazování mobility. Autobusové a železniční koridory by se měly plánovat s ohledem na vývoj orientovaný na tranzitní dopravu. Účinné mohou být úřady stanovená parkovací omezení a zavádění poplatků.

Tam, kde ještě není dobře rozvinutá infrastruktura a služby veřejné dopravy, je vhodné usilovat o politiku, která podporuje sdílení automobilů a jízd. No a chůzi a jízdu na kole lze podporovat jako nedílnou součást dopravní politiky.

V Paříži, ale i v jiných částech světa jsou stále populárnější služby sdílení kol.

Podpora takových alternativ bude záviset na tom, zda bude pro zranitelné účastníky silničního provozu tato myšlenka atraktivní a zda se budou cítit bezpečně. Co je třeba v tomto směru učinit?
V příliš mnoha zemích zůstává nemotorizovaná doprava na okraji politiky. Musí se předkládat v podobě pozitivních strategií pro uklidňování dopravy, které budou zahrnovat opatření omezeného používání aut, městské zóny s maximální povolenou rychlostí 30 kilometrů za hodinu a zóny bez aut.

Ve Spojených státech se objevuje trend, v rámci kterého lidé při hledání lokality pro bydlení nebo podnikání uvádějí jako kritérium dostupnost v rámci pěší vzdálenosti. Myslíte si, že tento trend se bude rozmáhat?
Ano, za předpokladu, že místní samosprávy budou připraveny obrátit proces městského plánování naruby, s ohledem v první řadě na přístup k občanské vybavenosti a službám a na blízkost veřejné dopravy. Tato myšlenka je v Severní Americe obecně dobře přijímána, například ve formě vývoje zaměřeného na tranzitní dopravu. To umožňuje stavět nové obytné domy, obchody a pracoviště tak, aby byly seskupeny v pohodlné pěší vzdálenosti od stanic a zastávek veřejné dopravy.

Plán programu pro životní prostředí předpokládá stále významnější roli elektrických vozidel. Jak může veřejná politika podporovat e-mobilitu?
E-mobilita je důležitou otázkou pro vlády a samosprávy. Podporovat ji mohou udělováním grantů a dotací na nákup, tvorbou legislativy pro zařazení většího množství elektrických vozidel do vozových parků veřejné dopravy, a také podporou výzkumu a vývoje v oblasti nových technologií akumulátorů a jejich nabíjení. Je však třeba říci, že i když elektrická vozidla přinášejí výhody pro životní prostředí, mají i své nevýhody. Jak ukazuje průzkum ITF, jejich cena je stále vyšší než cena ekvivalentních vozidel se spalovacím motorem. Tuto propast lze překlenout vyšším objemem výroby, ale vozidla se spalovacím motorem budou zřejmě v mnoha případech stále nabízet delší dojezd za nižší cenu. Kromě toho je při posuzování ekologické prospěšnosti elektromobilů třeba brát v úvahu i uhlíkovou náročnost výroby elektrické energie. Obecně platí, že řešení mobility budoucnosti budou využívat různé zdroje energie – určitě to bude elektřina, ale i vodík, solární pohon či biopaliva. Zatímco nové technologie dosáhnou stavu velkovýroby, bude nutné snižovat spotřebu paliva stávajících technologií motorů.

Jakými dalšími významnými tématy se zabýváte před vaším nadcházejícím Summitem 2016?
Tématem pro příští rok je „Ekologická a inkluzivní doprava“. Doprava významně napomáhá hospodářskému růstu a rozvoji: Levnější, bezpečnější, spolehlivější a frekventovanější doprava usnadňuje obchod a pohyb osob a zajišťuje lidem přístup k zaměstnání, zboží a službám. Dopravní model, který usnadňuje tuto ekonomickou výměnu, však není momentálně z hlediska životního prostředí udržitelný. Náš výzkum ukazuje, že doprava je v celosvětovém měřítku až v 97 procentech stále závislá na fosilních palivech a přispívá až k 25 procentům emisí CO2. Pokud nic neuděláme, do roku 2050 vzroste tato produkce o 170 procent. Domníváme se, že ekologická doprava může být hnacím motorem ekologického hospodářského růstu. Některým vrstvám společnosti však znemožňuje dostat se k takovým možnostem úroveň jejich příjmů, mobilita, lokalita či příliš vysoké náklady na dopravu. Inkluzivní doprava (tj. doprava přístupná všem) znamená, že každý má přístup nejen k trhu práce, vzdělání a občanské vybavenosti, ale i ke společenským aktivitám a činnostem pro volný čas.

Pro více informací navštivte:

Související obsah

Budoucnost mobility

Čas na změnu směru