Česká republika
Média

Plasty: Staly se obětí vlastního úspěchu?

Úspěch plastů je nesporný, zároveň jsou ale stinné stránky jeho používání, jako je nakládání s odpady, předmětem mnoha debat. Prof. Dr. Helmut Maurer a Patricia Vangheluwe, PhD, dva odborníci v oboru plastických hmot, diskutují o svých nápadech, jak čelit této globální výzvě.

Plasty jsou součástí téměř každé oblasti našeho života, přinášejí nejrůznější vylepšení, pohodlí a úspory nákladů. Tyto vysoce univerzální materiály pomáhají utvářet náš svět už více než 100 let a po celou tuto dobu zároveň vznikají nové a nové druhy plastů. Ale s postupem času se plastový odpad hromadí na skládkách a v oceánech a jeho likvidace je nyní hlavním problémem životního prostředí. Patricia Vangheluwe, PhD ze společnosti PlasticsEurope a profesor dr. Helmut Maurer z odpadového hospodářství a recyklační jednotky Evropské komise diskutují o dilematu, které toto téma pro lidstvo představuje.

Creating Chemistry: Pro některé lidi se slovo „plast“ stalo synonymem pro konzumní společnost, ale tento materiál představuje obrovský přínos pro náš každodenní život. Myslíte si, že plast má problém se svým image?

Helmut Maurer: Plast se stal obětí své všestrannosti a velkého úspěchu. Co nemůžeme vyrobit z plastů? Máme ho dokonce i v těle jako součást lékařských implantátů. Není žádný důvod plast démonizovat. Potíž z mého pohledu spočívá v tom, že se používá nadměrně. Vyrábíme a prodáváme ho tolik, kolik je jen možné, a chybí nám patřičné nástroje, jak jeho množství zvládnout. Plánované zastarávání se stalo průmyslovým principem.

Patricia Vangheluwe: Souhlasím s tím, že plast má problém s image a to musíme změnit. Například musíme mnohem více začít používat plastový odpad jako pospotřebitelský zdroj a přimět lidi, aby pochopili, že plast je pro nás cenným materiálem. Tuto otázku musí řešit celá společnost, protože plast nabízí obrovské možnosti pro řešení společenských problémů a je jedním z nejefektivnějších materiálů, co se týče využití zdrojů, jaký vůbec existuje.

Patricia Vangheluwe, PhD, ředitelka spotřebitelů a environmentální záležitosti ve společnosti PlasticsEurope

Rostoucí spotřeba plastů vedla k problémům, jednotlivé státy musí řešit obrovské množství odpadu z plastového materiálu. Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) končí mezi 22 % a 43 % plastového odpadu na skládkách po celém světě, než aby byl opětovně použít nebo recyklován. Jak můžeme tento problém řešit?

Maurer: V rozvojových zemích se plast prakticky vždy vyhazuje, a to buď na skládku, nebo do přírody. I v Evropě jde asi 50 % na skládku. Je jasné, že musíme jednat rychle. Co potřebujeme, je celosvětový zákaz skládkování. Máme miliony tun plastu, který se rozpadl na mikročástice a volně pluje v našich oceánech – a dalších 10 až 15 milionů tun každoročně přibývá. Hovořme v globálním měřítku – oceány nemají hranice. Musíme také zapracovat na chemickém složení materiálu. Je třeba vyrábět produkty s použitím materiálů, které budou navrženy tak, aby mohly být recyklovány, a vyhnout se jedovatým přísadám, které činí recyklaci obtížnou. To je velkou výzvou pro plastikářský průmysl.

Vangheluwe: Sdílím Helmutův názor, že musíme podporovat zákaz skládkování po celém světě. Pokud budeme hovořit o pospotřebitelském odpadu, celý hodnotový řetězec – od výrobců k maloobchodníkům a konečným spotřebitelům – by na tom mohl být lépe. Musíme navrhovat výrobky s účinným využitím zdrojů, což není úplně stejné jako výroba s cílem recyklace, a přitom musíme vzít v úvahu to, co se stane s produktem na konci jeho životnosti. Výrobní společnosti vždy braly odpady velmi vážně, protože dává ekonomický smysl používat prostředky ve výrobě tím nejefektivnějším způsobem. Veškerý jejich výrobní a aplikační výzkum se soustředí na to, aby byly produkty lehčí, odolnější, lépe funkční. Pomůže to šetřit zdroje, což přináší podobné pozitivní účinky jako prevence vzniku odpadu.

„Musíme mnohem více začít používat plastový odpad jako pospotřebitelský zdroj a přimět lidi, aby pochopili, že plast je pro nás cenným materiálem.“

Patricia Vangheluwe, PhD, ředitelka spotřebitelů a environmentální záležitosti ve společnosti PlasticsEurope

Pro průmyslově vyspělé země je často levnější odvézt plasty tisíce mil na lodích, nežli ho regenerovat na místě. Neměla by recyklace v místě spotřeby být více ekonomicky atraktivní?

Vangheluwe: Kvalitní recykláty by měly být považovány za rovnocenné produkty ke všem ostatním výrobkům na trhu. Na volném trhu lze obchodovat s produkty podle zákona nabídky a poptávky. Ale je dobře, že recyklační jednotky úzce spolupracují s hodnotovým řetězcem v blízkosti místa spotřeby, kde mohou z recyklovaných materiálů extrahovat větší hodnotu. Výrobci plastů mohou pomoci recyklačním firmám, protože rozumí materiálu. Tyto informace mohou pomoci určit, pro které trhy budou nové výrobky určené a jak správně provést kontrolu jejich kvality.

Maurer: Jak Patricia správně říká, výrobci znají svůj materiál nejlépe a je nesmírně důležité, aby recyklační jednotka měla tytéž znalosti. Zbývá ještě hodně práce, než se toto předávání znalostí zjednoduší. Existuje ovšem spousta věcí, které můžeme udělat za účelem zvýšení recyklace plastů v domácnosti. Za prvé si můžeme stanovit cíl recyklovat mnohem více. Také musíme usnadnit vstup recyklátů na trh. Můžeme nastavit kritéria pro boj s odpadem a vytvořit na trhu poptávku po prvotřídní recyklaci.

Prof. Dr. Helmut Maurer, hlavní právník odpadového hospodářství a recyklační jednotky Evropské komise, Generální ředitelství pro životní prostředí

Spalování plastového odpadu za účelem výroby energie je průmysl sám o sobě. Celosvětově je míra recyklace plastů nízká a mnoho lidí tvrdí, že spalování tvoří nezbytnou součást energetického mixu. Považujete schéma spalování plastů pro výrobu energie za dlouhodobě možné?

Maurer: Obecně řečeno, pálení plastů je třeba se vyhnout, protože při spalování ztrácíme procesní energii potřebnou pro výrobu plastů. Spalování bude ustupovat s tím, jak se recyklace bude jevit stále více atraktivní. Ale pravdou je, že mnohé pospotřebitelské plasty jsou pro recyklaci nevhodné – částečně proto, že výrobci použili nebezpečné materiály, jako zpomalovače hoření nebo ftaláty. Ale mluvíme zde o pohyblivém cíli, protože plasty zítřka – lépe recyklovatelné plasty – přirozeně povedou k větší míře recyklace. Dalším důležitým argumentem proti spalování plastů je změna klimatu. Do roku 2050 musíme udržet emise CO2 pod 1 000 miliardami tun, chceme-li omezit globální oteplování na 2 stupně Celsia. Ale dnes známé globální zásoby fosilních paliv představují emise 2 900 miliard tun CO2. Pokud bychom je museli ponechat nevytěžené, přinutilo by nás to více recyklovat.

Vangheluwe: Energetické využití představuje někdy ekologicky nejefektivnější řešení, a to zejména u směsného odpadu. Z hlediska životního cyklu dává využití energie smysl jako jedna z možností nakládání s odpady. Doufejme, že jednoho dne bude existovat technologie, která nám umožní rozložit směsné plasty, které nelze udržitelným způsobem recyklovat, na suroviny, které bude možné opětně použít k výrobě plastů úsporným a environmentálně udržitelným způsobem – byl by to průlom, který by pomohl zvýšit míru recyklace plastů.

„I v Evropě jde asi 50 % plastů na skládku. Je jasné, že musíme jednat rychle. Co potřebujeme, je celosvětový zákaz skládkování.“

Prof. Dr. Helmut Maurer, hlavní právník odpadového hospodářství a recyklační jednotky Evropské komise, Generální ředitelství pro životní prostředí

Jak myslíte, že se výrobky z plastů budou vyvíjet v příštích 50 letech? Kde vidíte největší příležitosti a výzvy?

Maurer: Já bych si přál, aby se plasty dokázaly zbavit svého negativního obrazu jako všudypřítomného, levného a snadno rozbitného materiálu. Ale chtěl bych varovat před přílišnou závislostí pouze na dalších technologiích. Řekněme si na rovinu, že 5% roční míra růstu v plastovém průmyslu by znamenala zdvojnásobení produkce každých 14 let, takže kolem roku 2043 budeme produkovat 1 200 milionu tun ročně. To by samozřejmě nebylo udržitelné. Již dnes se přítomnost plastů v oceánech zcela vymkla kontrole. Myslím, že se vyrábí příliš mnoho věcí, které ve skutečnosti nejsou potřeba.

Vangheluwe: Budeme svědky kontinuálního vývoje inteligentních a bariérových obalů, lékařských pomůcek, jako jsou protézy, a dokonce lehčích kompozitních materiálů, které mohou být použity v konstrukcích pro automobilový a stavební trh. Nadále budou vyvíjeny bioplasty a věřím, že budeme mít smíšené plasty, které budou v příštích 50 letech používány jako zdroj materiálu pro výrobu plastů. Budeme také zvyšovat využití CO2 jako vstupní suroviny, čímž uzavřeme uhlíkový cyklus. Už nyní dochází k výrobě polyuretanů. Pokud bude plast i nadále poskytovat veškeré výhody, které poskytoval dosud, všichni budeme muset čelit výzvě nakládání s odpady a přítomnosti odpadů i plastů v životním prostředí. Vždycky jsem věřil, že technologie a inovace mohou něco změnit. Díky dalšímu studiu správného nakládání s odpady a díky inovacím budou plasty i nadále poskytovat řešení mnohých společenských výzev, které jsou před námi.

Pokrokový společník na každý den

Melanie Maas-Brunnerová, vedoucí oddělení Performance Materials Europe ve společnosti BASF, vysvětluje, jak plastové materiály usnadňují náš každodenní život a pomáhají řešit problémy budoucnosti.